Migrace

Téma migrace vnímáme jako vedlejší.

Podporujeme žádoucí migraci a chceme důsledně omezovat migraci nelegální.

Uvedené téma je pro ČR marginální, ale bohužel je primárním tématem předvolebního boje. 

Zde jsou důvody, bez ohledu na to, co proklamují strany napříč politickým spektrem, které využívají celospolečenské nálady a toto téma zneužívají.

Téměř žádný politický subjekt v tvrdém politickém předvolebním boji nerozlišuje migraci:

ŽÁDOUCÍ a NEŽÁDOUCÍ X LEGÁLNÍ a NELEGÁLNÍ.

Otázka legální migrace je otázkou přežití, anebo nepřežití Česka jako takového. Jak v oblasti průmyslu, případně v sociální oblasti je nemyslitelný rozvoj bez přílivu pracovních sil. 

Problém není v pojmu migrace. Problém je v pojmu řízení migrace.

Každý, kdo působil v oblasti bezpečnosti a vnímal vliv migrace na vnitřní bezpečnost, ví, že bez socializace, bez včlenění se do společnosti, začnou vznikat oblasti žijící si vlastním životem. Je pak otázkou, kdo tvoří tato společenství. Jestli je jejich kultura agresivní, přijatelná pro nás, jak je vnímána nejbližším okolím, ve kterém tato společenství vznikají apod. 

V případě, že toto udržíme pod kontrolou, pak žádoucí migraci uřídíme bez větších problémů a nebude představovat pro nás – pro společnosti, žádnou hrozbu, žádné nebezpečí. Právě naopak, bude představovat signifikantní přínos pro rozvoj jak průmyslový, tak sociální. Je rozdíl, jestli v pečovatelském domě pečuje jedna osoba pro X pacientů, nebo dvě, nebo tři. Musíme si uvědomit, že bez migrace toto nedokážeme.

Otázku nelegální migrace v podstatě není potřeba v Česku řešit. Nelegální migrace, která by ohrožovala naše vnitřní struktury, naši společnost, u nás v podstatě neexistuje, především z důvodu existence jazykové a sociální bariéry. Pro nás je nežádoucí kulturou ta kultura, která je agresivní, která je často spojována s moslimskou kultúrou. Částečně je to i pravda, respektive z velké části to tomu odpovídá. Nicméně zde žádný muslim nelegálně, cíleně nepřijede, jelikož mu u nás chybí sociální vazby. 

Migrační pakt, který by nás teoreticky mohl ohrozit, vnímáme neutrálně. 

Z povinností v případě migrantů z určitých zemí, nebo pro nás nežádoucích zemí, nebo rizikových, nebo kulturně neslučitelných, se můžeme vyplatit. 

Je škoda, že naši představitelé nevyjednali reciproci ve vztahu k ukrajinským uprchlíkům. Toto lze našim politickým představitelům vytknout.

Kde ale vnímáme riziko a hrozbu, je moment, který vznikne po ukončení války na Ukrajině, kdy očekáváme další příliv uprchlíků, a to z důvodu buď faktického, anebo fiktivního slučování rodin.

Dále ovládnutí podnikatelského prostředí nebo i podsvětí skupinami, které budou mít přímé bojové zkušenosti a nenajdou uplatnění přímo doma na Ukrajině.

Toto vnímáme jako velkou hrozbu a spíš se budeme zaměrovat na minimalizaci této hrozby, než na politikaření ve vztahu k Evropské unii, kde my sami, pokud nezískáme partnery z jiných členských států s podobným názorovým smýšlením, fakticky nic neprosadíme..